Detektiv Hope se usmál. "Vážená slečno, tohle přede mnou nezatajíte!" Vážená slečna se zajíkla, ale pak zase nasadila upnutou masku, na kterou byla tolik zvyklá ze všech časů. "Já vám nic nezatajuji," odpověděla, teď už klidným hlasem. Detektiv se zamračil, něco si poznamenal a přešel k oknu. Postavil se k ní zády a chladně poznamenal: „V tom případě otevřete skříň.“ Slečna sebou trhla a během minuty byla venku na chodbě. To už ji ale detektiv Hope držel za zápěstí. „Tak, to bychom měli, slečno,“ usmál se, zatímco ji na ruce připínal pouta. „Jak jistě víte, cestování časem je protizákonné, takže pojďte, prosím, za mnou...“