Maškarní bál
Liška:
Vyhublá dívka
původu pochybného
neměla lístek
Z kartonu domek
každý den novým bojem
vzdát se však nelze
Žába:
Kousek od punče
obtloustlý panák říhá
motá se sálem
Vrátit se z práce
po dnešní půlnoci však
nečeká nikdo
Srna:
Jak hvězda září
však pohár přetéká jí
čirým ostychem
Nesmělé kroky
ve stopách otce svého
zákon a ticho
Vlk:
Ledový pohled
hrdého bojovníka
všechny přehlíží
Všichni jsou mrtví
na kom kdy záleželo
láska umrzla
Hrošice:
Matróna rudá
zvučným hlasem se chechtá
no, aspoň tady
Pět dětí hladu
manžel, co nevrací se,
pletací jehly
Slon:
Záludný úsměv
tichým je společníkem
smyčec a struny
Vibrato, dolce
ta hra nebere konce
mozol na prstu
Kočka:
U mikrofonu
uměle rudá ústa
devátý život
Po nocích courá
minisukně, síťovka
možnosti nejsou
Zajíc:
Těkavý pohled
prchavý úsměv sem tam
tancuje slušně
Každičké ráno
začíná vůní kávy
k obědu guláš
Opice:
Pomlouvá druhé
šaty si vytahuje
a našeptává
Tři dveře skříní
a když je otevřete
kostlivci spadnou
Kůň:
Galantní baron
sláva a peněz hory
všichni to vědí
Ozvěna kroků
v dlouhé honosné chodbě
a prázdné sály
2.1.2016 - 2.1.2017
forma: haiku
téma: Pod maskou
Tady se asi může zdát trochu jednodušší pochopit provedení než nápad. Vlastně jsem popsala lidi, kteří přišli na maškarní bál v maskách zvířat - první haiku bylo o tom, jak vypadají na bále na první pohled, druhé pak o jejich strastech a cestách života. Je to asi méně poetické, než jsem chtěla, ale nějak to snad dopadlo... Já jsem o sobě vždycky tvrdila, že jsem kočka, ale po napsání toho haiku si tím nejsem tak úplně jistá. Tedy, jsem si jistá tím, že kočka bych nebyla. Nejspíš bych byla sova, i když sama o sobě bych si haiku psát netroufla.
Jinak fotka v úvodu článku je taky moje, jsou na ní masky v obchůdku pařížské opery, kam jsem měla to štěstí zavítat v únoru. Na můj fotografický článek se ovšem můžete těšit jindy, takže tenhle do té formy nepočítám. Přece jen tu najdete víc haiku než fotek...
V jakém zvířeti byste se našli vy?
Marky
:O Tohle je naprosto boží! Moc se mi líbí nápad i zpracování a ten rozměr, který jsi vdechla těm malým pár řádkům. V jakém zvířeti bych se našla já? Já se popravdě nikdy ve zvířatech nehledala, protože nejsem moc zvířátkový člověk . Z těch tvých je mi nejbližší vlk - nebo mě z jeho haiku nejvíc mrazí, takže na tom něco bude.
OdpovědětVymazatFakt, tohle tvoje haiku je asi to nejlepší, na co jsem zatím na jakým blogu narazila.
Páni, díky moc! Pro mě jsi mistryní haiku pro změnu ty, já tvoje poetické obraty neumím... :/ A jsem ráda, že z vlka mrazí, aspoň on nějak ovlivňuje čtenáře ;)
VymazatTen nápad je fakt skvělý! Moc se ti to povedlo. :)
OdpovědětVymazatDíky moc :)
VymazatWow, zírám s otevřenou pusou, úplně miluju tenhle styl poezie! :)
OdpovědětVymazatDěkuji, á taky, ale radši je čtu než píšu ;)
Vymazat