Ty jsi čarodějka, Mary!


Talíř mi vypadl z ruky. "To už je tenhle týden třetí, Mary!" rozzlobila se teta Sylvie. "Takhle to dál nejde, děvče! Nemůžu ti svěřit žádnou práci aniž bys něco rozbila!" V tu chvíli vešla do kuchyně moje povedená sestřenka Danny a rozkřikla se na mě: "Hele, ty nemehlo, udělej mi radši něco k večeři!" Sylvie se na Danny usmála a dala jí pusu na tvář. "Ahoj, zlatíčko, jaký jsi měla den?" pohladila ji po vlasech a pak se zhurta obrátila na mě: "Tak začneš už, Danny má jistě po tak náročném dnu hlad!" Ale jestli mám hlad já, se nikdo nezeptal...

Když se domů vrátil i strýc Leon a dojedli jsme večeři, rozvalili se všichni ostatní na gauči a Danny pustila televizi. Já zase skončila u mytí nádobí - hned třetí sklenice mi upadla na zem a roztříštila se na milion střepů. Teta Sylvie zbledla, když zaslechla zvuk tříštícího se skla, chňapla mě za ruku a odvedla mě na chodbu, aby nerušila zbytek rodiny křikem, který na mě spustila. "Takhle už to dál nejde, za chvíli už nebudeme mít žádné nádobí, ty náno!" ječela. "To si myslíš, že tě živíme z nějaké dobré vůle nebo co? Jsi zrovna taková jako tví rodiče! Stejně-" zarazila se uprostřed věty a přestala křičet. 

"Stejně co?" zeptala jsem se dychtivě. "Tak to ne, ty chytrá!" zvedla teta opět hlas. "Ty si myslíš, že můžeš takhle měnit téma bez-" "Ale to jsi byla přece ty, teto, kdo změnil téma!" ohradila jsem se rozhořčeně. I když se mi od mých opatrovníků nedostávalo moc férového zacházení, když přišlo na moje mrtvé rodiče, nevzdala jsem se bez boje. Jenže to se tetě samozřejmě vůbec nelíbilo. "Milá zlatá, takhle mi do řeči skákat nebudeš!" ohradila se teta. "Ale-" "Žádné ale! My tě tady už patnáct let živíme, skoro celý tvůj život, a ty se nám odvděčuješ tím, že nám odsekáváš a rozbíjíš nádobí? Víš ty co, za měsíc je ti osmnáct, tak si sbal svoje věci a vypadni, když po tom zjevně tak toužíš. Už jsme s tebou měli problémů víc než dost," vyprskla teta.

Zůstala jsem na ni koukat s otevřenou pusou. "Ale teto, já nemám kam jinam jít!" zakoktala jsem vyděšeně. Tohle byl sice hrozný domov, ale aspoň nějaký domov to byl. A opravdu jsem nevěděla, co si bez něj počít. Žádné známé ani kamarády jsem neměla, o to se Danny ve škole velmi rychle postarala. Pokud jsem se totiž nechtěla kutálet ze schodů nebo něco podobného, držela jsem ústa zavřená a pokud možno se tvářila, že jsem se vůbec nenarodila. Ale teď mi hrozilo něco mnohem horšího než pád ze schodů. "Jestli se do hodiny nesbalíš a nevypadneš, postarám se, abys měla třikrát tolik důvodů!" teta mi vlepila políček, odpochodovala do obývacího pokoje a zabouchla za sebou dveře.

O hodinu později jsem tedy stála před domem s batohem na zádech a kufrem v ruce a nevěděla jsem, co si počít. Nervózně jsem si promnula jizvu ve tvaru blesku, kterou jsem měla na čele od vždycky a teď mě začínala nepříjemně pálit. V tu chvíli jsem uviděla obrovskou mortorku přilétající - ano, přilétající! - do naší uličky. Kupodivu se ale nikdo v okolních domech nevzbudil a nezačal láteřit, kdo tu dělá takový kravál. Jako by motorku kromě mě neviděl ani neslyšel.

Z myšlenek mě vytrhla až usmívající se žena, nebo spíš obryně, která z motorky seskočila. "Mně říkaj' Fagrida, a ty jseš Mary?" zeptala se a napřáhla ruku k mému kufru, který jsem jí vzápětí podala. "Ano, Mary Notterová," potvrdila jsem a trochu se mi třásl hlas. "Jsem poctěnej', Mary Notterová!" Vyslovila mé jméno s takovou úctou, až jsem se málem rozesmála. "Znal jste snad moje rodiče předtím, než umřeli při té autohavárii, pane?"

Fagrida se zamračila a promnul si čelo. "Grumbaelle říkala, že vůbec nic nevíš, Mary, ale nemyslela jsem si, že to s tebou bude až takhle zlý!" Zaúpěla. "Ty jsi čarodějka, Mary!"

~~~

Přemýšleli jste někdy, co by se stalo, kdyby byli kluci holkami a naopak? Mně tuhle myšlenku nasadila do hlavy jedna blogerka... A neodolala jsem tomu trochu si s ní pohrát. Jak se vám líbí výsledek?

Marky

Komentáře

  1. To je šílený, ale fakt povedený! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Fagrida :D no já umřu, tohle je fakt super :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, ke konci už mi docházela písmenka :D Neumírej, to bych si neodpustila!!!

      Vymazat

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář, připomínku, nápad... Pokud byste mě chtěli kontaktovat osobně, můžete použít můj mail marky48dsp@gmail.com. Předem díky za jakoukoli odezvu.