Jedna rodina pod sněhem a pod lupou | Pod sněhem - RC recenze

Název v originále: Pod sněhem

Autor: Petra Soukupová

Nakladatelství: Host

Žánr: ze života, román

Série: -

Počet stran: 373

Čteno: 2. - 3. července 2015

Tři sestry (Olga, Blanka a Kristýna) se spolu s mnoha dětmi a psem vydávají na cestu za rodiči, aby všichni společně oslavili narozeniny jejich tatínka. Komplikace ovšem nastanou nejen během samotné jízdy, ale i před a po ní. Co všechno se může stát, když se v jednom autě sejde (skoro) celá rodina?

Určitě jste si všimli, že romány ze života nejsou zrovna žánrem, který bych četla každý den. Přesto jsem neodolala a Pod sněhem si přečetla, abych věděla, jestli stojí za to občas vylézt z té záplavy Young Adult, která mě poslední dobou obklopuje. A věřte mi, že kvůli téhle knize to za to stojí.

Z hlediska děje není tahle kniha zase tak světoborná, jak se možná na první pohled zdá. Celý děj se odehrává za jeden jediný den, ale zároveň popisuje minulost všech dospělých členů rodiny, takže o události rozhodně není nouze a u čtení se nebudete nudit. Po celou dobu čtení ale máte pocit, že se zkrátka musí něco stát. Nějaký zlom, o kterém se v anotaci nepíše a který vás překvapí. Jenže tady vás čeká největší zklamání - žádný takový zlom se nekoná. Moment překvapení zkrátka naprosto chybí...

Tak mi řekni, co kamarádi.

Nic.

Bylas s Alicí bruslit?

Ne. Je nemocná.

Aha, a co jí je?

Nevím. Má kašel.

Abys to od ní nechytla.

Mami... prosím tě.

Před čím ale musím smeknout je rozhodně styl psaní. Vypadá to jako čisté konstatování skutečnosti, ale ve vyprávění se postupně střídají všechny tři sestry i jejich matka. Soukupová všechno napsala tak trochu z pozice pozorovatele, přesto se v knize však objevují emoce postav. Autorce se podařilo vystihnout spoustu realistických detailů, kterých si ne každý všimne, ale bez nich by příběh nepůsobil vůbec skutečně.

Díky různým úhlům pohledu dala Soukupová vyniknout charakterům jednotlivých postav, takže je máme možnost poznat opravdu do detailu - především z jejich chování v krizových situacích se dá vyčíst hodně. Ke svému vlastnímu překvapení jsem si nejvíc zamilovala nejmladší sestru Kristýnu, ačkoliv toho s ní moc společného nemám. Líbilo se mi ale, že žádná ze sester neměla ve všem pravdu a nebyla "ta dokonalá", ke které by se ty další dvě mohly upínat a obdivovat je. Zkrátka to byly tři obyčejné dospělé ženy, i když každá byla úplně jiná.

Dobře zná ty děti, které hrajou na těchhle všech přístrojích, ty jejich pohledy, jak nevnímají nic jiného, jak nechtějí nic jiného a nakonec ani neumějí nic jiného, když si s nima chce člověk kreslit anebo i zahrát nějakou deskovou hru, tak tyhle děti hrozný nezájem, jasně, je od nich na chvíli klid, ale za jakou cenu? Ona si nepořizovala děti proto, aby pak hledala řešení, jak je odložit a mít od nich klid.

Také mě mile překvapila propracovanost vztahů mezi všemi postavami, které se sice tak trochu rozpadaly, ale i přesto působily realisticky a Soukupové se skutečně podařilo vyobrazit je tak, aby se s nimi každý mohl aspoň trochu ztotožnit. Nad některými momenty, kdy jsem viděla určitou situaci z pohledu dvou sester, jsem se musela až smát, protože tyhle sourozenecké hádky dobře znám a když je vidím z perspektivy nestranného pozorovatele, jsou vlastně celé tak trochu k smíchu.

Vlastně si nejsem moc jistá, co jsem od téhle knihy čekala. Byla jsem při čtení trochu zklamaná, že s neobjevil žádný zvrat a ke konci už mě to začínalo nudit, ale na druhou stranu: Byl tam ten zvrat potřeba? Autorka se totiž soustředila na jiné aspekty příběhu, a to především na postavy a popis jejich vztahů, takže děj samotný nebyl nakonec až tak důležitý. A ačkoliv jsme knize nedala zž tak vysoké hodnocení, mohu vám ji rozhodně doporučit

Kniha: 3/5

Obálka: 3/5

Děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzní e-knihy. Pokud máte chuť se i teď v létě nechat zasněžit, můžete tak učinit tady.

Marky